III. Ostravsko-Karvinský revír

Nejvýznamnější naleziště černého uhlí na našem území, jsou lokalizovány v oblasti Ostravsko-karvinské uhelné pánve. Jedná se o rozsáhlou černouhelnou pánev, která je součástí hornoslezské uhelné pánve. Asi 20 % rozlohy její rozlohy leží v ČR a větší část pánve se nachází v Polsku. Černouhelná pánev má na našem území přibližně tvar trojúhelníku. Její jihozápadní hranice začíná kolem města Nový Jičín a rozšiřujeme se směrem na sever, kde tvoří hranici s Polskem. Černé uhlí se zde dobývá výhradně hlubinnou těžbou. Vznik zdejšího uhlí je datován do období svrchního karbonu náležícího do prvohor asi před 320 miliony let. V OKR se nachází nejkvalitnější typ černého uhlí antracit s až 90 % podílem uhlíku. Naneštěstí patří zdejší ložiska co do náročnosti dobývání, k značně komplikovaným. Příčinou jsou zdejší geologické podmínky s četnými tektonickými zlomy a dobývací hloubkou.
V oblasti Ostravska započala těžba v poslední čtvrtině 18. století v tehdejších panstvích rakouského Slezska. Prvních asi padesát let probíhalo dobývání uhlí především pomocí štol a mělkých jam. V první čtvrtině 19. století započala etapa hlubinné těžby. Masivní rozvoj Ostravsko-Karvinského prostoru rovnoměrně koreluje s negativními dopady na okolní krajinu, jako poddolování provázené důlními propadlinami, nebo výrazné zhoršení kvality ovzduší. S výstavbou železnic a železáren v druhé polovině 19. století dochází k rozvoji zdejší oblasti a z původně zaostalé zemědělské lokality, se stává zalidněný průmyslový region. K masivnímu odbytu uhlí dochází během první světové války. Po vzniku ČSR bylo k oblasti připojeno Hlučínsko, vnikla tzv. Velká Ostrava a docházelo k spojování některých dolů. Po světové hospodářské krizi, které zasáhla i zdejší doly, se začínala situace stabilizovat v druhé polovině 30. let 20 století vlivem vyšší poptávky po uhlí s narůstající předválečnou armádní výrobou. Za 2. světové války byla oblast Ostravska-Karvinska jednou z významných průmyslových oblastí Třetí Říše. V závěru války byl moravsko-slezský průmyslový komplex silně poškozen nálety, bojovými akcemi i ustupujícími německými jednotkami. Komplikací v poválečných obnovovacích pracích nebylo pouze poničení mnoha důlních objektů a infrastruktury, ale i roztříštěnost dolů mezi několik velkých vlastníků. V roce 1946 byly jednotlivé těžařské společnosti zrušeny a vznikl národní podnik Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly. Se zvyšujícím ročním objemem těžby a nedodržováním bezpečnostních předpisů docházelo s pravidelností k smrtelným úrazům (např. smrt 108 horníků na dole Dukla v roce 1961 v důsledku požáru). Od 60. let 20. století objem těžby nadále výrazně rostl. OKR dosáhl svého ročního maxima v roce 1979 s 24,1 miliony tun uhlí vytěženého uhlí. Od roku 1982 objem těžby konstantně klesá. Po roce 1989 došlo k masivní transformaci celé oblasti. Se zvyšujícími se náklady pro těžbu ve stále větších hloubkách i bezpečnostními opatřeními, se stávala těžba stále více nerentabilní. V období mezi lety 1990–2000 byla těžba ukončena ve 14 dobývacích prostorech ostravské a petřvaldské části. Od roku 1991 se společnost těžící Ostravsko-karvinském prostoru jmenuje Ostravsko-karvinské doly, a.s. V roce 1988 pracovalo v důlním průmyslu okolo sta tisíc lidí. Dnes pracuje pro OKD okolo 17 000 pracovníků vč. dodavatelských společností a je tak největším soukromým zaměstnavatelem v Moravskoslezském kraji. V současnosti (2015) je v provozu několik činných dolů – Důl ČSM, Důl Darkov, Důl ČSA, Důl Paskov.
Vliv hlubinné těžby na kulturní krajinu a její paměť se výrazně liší od působení povrchové těžby. Nedochází k plošné, ale k výběrové devastaci osídlení a přírody, navíc zčásti neplánované a neočekávané (poklesy a propady půdy). Některé nově vzniklé objekty, jako např. haldy vytěžené hlušiny se rychle stávají součástí krajiny i její paměti.
 
Ostrava; Ostrava-Poruba;  Havířov-Suchá; Havířov;  Třinec; Orlová